PESSO BOYDEN PSYCHOMOTORICKÁ PSYCHOTERAPIA „VS.“ ASISTOVANÁ PSYCHEDELICKÁ TERAPIA

s Michaelom Vančurom

Nedeľa 17. novembra 2019 o 9:15

 

Využití PBSP jako nástroje Harm reduction

V rámci workshopu bych rád seznámil zájemce s podobnostmi a rozdíly PBSP a působením psychedelik a ukázal tyto na některých pojmech, které jsou používány v obou přístupech a které, jakkoli znějí odlišně, mají podobný obsah.

Dále bych se chtěl zabývat neurofyziologickým podkladem, který vysvětluje účinnost obou přístupů.

Na kazuistických příkladech bych prezentoval obtíže spojené s použitím psychedelik nesprávným způsobem tj. v nesprávném setu a settingu a důsledky, které z toho vyplývají. O těch mluvíme jako o bad tripech nebo flash backu nebo psychospirituální krizi. Podtrženy budou historické souvislosti, které u jednotlivých klientů vedly ke krizovému vyústění. Např. deficity v naplňování základních vývojových potřeb, zaplňování mezer v rolích nebo traumatické zkušenosti.

Jedním ze záměrů prezentace je ukázat možnosti integrace těchto negativních důsledků, které nabízí využití teorie, elementů nebo komplexní práce ve struktuře PBSP.

Součástí workshopu bude video výpověď klienta a několik cvičení.

 

Vznik a základní principy metody PBSP

Když si manželé Pessovi založili taneční školu (Boston New York, 50.léta 20.stol), vytvořili pro své studenty sérii interaktivních cvičení, která jim měla umožnit větší autenticitu pohybu a výrazu. Při provádění cvičení se stávali emočně rozkolísanými a vynořovaly se jim vzpomínky, často negativní. Jak dnes PBSP terapeuti vědí, člověk při vyjadřování emocí automaticky provádí takzvané emoční pohyby (chytne se za hlavu, spráskne ruce, vyskočí radostí). Zvlášť bohatě se projevuje mimikou: rozevřené oči, zdvihnuté obočí, úsměv a obecně pohyby úst, zaťaté zuby a podobně. Emoční pohyby se vyznačují tím, že v jejich provádění hraje důležitou roli limbický systém – část mozku, která je centrem dlouhodobé paměti a primitivních afektivních reakcí. To je zásadní neurologická souvislost, kterou autoři zavzali do svého uvažování.

Když na vyjadřované emoce cvičících reagovali jejich partneři neadekvátně (například na vyjadřovanou zlost shovívavou reakcí, na radost znuděností nebo úsměškem), cvičencům bývalo až nevolno a často se jim vybavovaly podobné reakce jejich rodičů či jiných postav z dětství. Cvičenci tedy reagovali skrze současnou situaci (partner ve cvičení) na své někdejší zkušenosti (obrazy rodičů v paměti ) zapsané ve své dlouhodobé paměti. Čím těžší věci v minulosti zažili, tím hůře snášeli emoční dyskomfort ve cvičení

Zdrojhttps://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/problemy-v-rodine/pesso-boyden-psychomotoricka-terapie.shtml

 

Grof.,S, LSD Psychotherapy, Hunter House 1994
Meckel Fischerová.,F. Terapie se substancí. Dharma Gaia 2017
Mithoefer, M.C., A manual for MDMA-Assisted Psychotherapy in the Treatment of PTSD. MAPS, Santa Crus 2016
Tylš., F. A kol. Fenomén psychedelie. Praha 2017
Winnette, P., Baylin,J., Working with traumatic memories to heal adults with unresolved childhood trauma. Kingsley Publishers, 2017

 

MGR. MICHAEL VANČURA

Studium FFUK obor klinická psychologie jsem ukončil v r.1975. Následně jsem pracoval v PL Dobřany a psychiatrické léčebně Horní Beřkovice.

Po 4 letech jsem začal pracovat v komunitě pro léčbu neuróz v Lobči a také jako externista v manželské poradně. V roce 1983 jsem nastoupil jako psychoterapeut do Denního Socioterapeutického Sanatoria pro lidi s psychotickým onemocněním (DSS) při Pražské psychiatrické klinice. Spolu s ostatními jsem zde rozvíjel různé typy psychoterapie pro psychotické pacienty. Postupně se moje pozornost přesunula k prevenci psychiatrické hospitalizace a možnosti využití krizové intervence- potenciálu okamžité pomoci lidem, kteří se dostanou do krize. Výsledkem bylo založení krizového centra RIAPS v roce 1991, kde jsem byl první čtyři roky ředitelem. Jednou z důležitých zkušeností, která mohla být realizována díky lůžkovému oddělení RIAPSU, bylo rozpoznání efektivity krátkodobých hospitalizací u lidí procházejících psychospirituální krizí /PK/. Po odchodu z RIAPSU v r. 1998 pracuji jako psychoterapeut v soukromé praxi.

Na začátku 80 let jsem absolvoval v Německu 3 letý výcvik v Ericksonovské hypnoterapii. V roce 1987 jsem vstoupil do výcviku v holotropním dýchání, který jsem ukončil certifikací v r. 1992. V průběhu let 1994 až 1998 jsem procházel ve Švýcarsku výcvikem v PBSP /Pesso Boyden Psychomotorická Psychoterapie/. Od ukončení výcviku je pro mne tento přístup důležitým nástrojem a procházím dalším sebezkušenostním pokračováním v tomto terapeutickém systému.

Od roku 1995 jsme s mojí manželkou Zorou Vančurovou absolvovali a následně organizovali a později jsem vedl nebo jsme se společně podíleli na vedení skupin „studujících rozšířený stav vědomí“, jejichž součástí byl také vision quest, sweatlodge, holotropní dýchání, půst, edukace o psychospirituální krizi atd.

Můj zájem o rozšířené stavy vědomí a cest, které k těmto stavům vedou, mě vedl k tématu psychospirituální krize a k založení sdružení DIABASIS v roce 2003. V této organizaci zastávám funkci předsedy a pracuji zde jako psychoterapeut a intervizor.

Jsem odpovědný za projekt práce pro studenty FFUK, kterým poskytuje naše organizace po 6 let výběrovou přednášku na téma Úvod do transpersonálního myšlení. Dalším projektem je spolupráce s psychiatrickou léčebnou v Bohnicích a zprostředkování pomoci hospitalizovaným lidem, u nichž je rozpoznán soubor příznaků psychospiritální krize.

Přibližně 14 let učím o tématu PK v organizacích jako je např. Remedium, Linka důvěry, Linka bezpečí. O tématu PK jsem přednášel také na konferencích, např. na Psychosomatické konferenci v Liberci v roce 2011 a 2012. Opakovaně téma prezentuji také na konferencích na Ondřejově, nebo pro katedru psychologie FFUK pro Masarykovu universitu v Brně, na Transpersonální konferenci v Praze, na „Beyond psychedelic“ a jinde.