PSYCHOSPIRITUÁLNA KRÍZA AKO PSYCHÓZA, KTORÁ LIEČI

s Michaelom Vančurom

Sobota 16. novembra 2019 o 15:45

 

Za nejzazšími možnostmi našeho vědomí, o nichž mluvíme někdy v odborném jazyce jako o psychóze, je možné nalézt současně nasvícení problému a jeho řešení. Můžeme hledat cestu za skrytou pravdou, která by se bez tohoto průlomu nebyla vynořila na povrch. Psychospiritální krize, která má formu psychózy, může být v tom smyslu hlubokou pozitivní intrapsychickou intervencí, pokud je současně poskytnut bezpečný integrační rámec. Psychóza je v tomto smyslu nejzazší příležitostí k integraci všeho, čím “jsme doopravdy”.

Naším úkolem v psychoterapii je tedy pomoci s aspektem transformace a počítat v první řadě s aspektem „průlomu spíše než zhroucení“ Laing 1972.

Prednáška bude doplněná videozáznamem výpovědi klienta.

 

MGR. MICHAEL VANČURA

Studium FFUK obor klinická psychologie jsem ukončil v r.1975. Následně jsem pracoval v PL Dobřany a psychiatrické léčebně Horní Beřkovice.

Po 4 letech jsem začal pracovat v komunitě pro léčbu neuróz v Lobči a také jako externista v manželské poradně. V roce 1983 jsem nastoupil jako psychoterapeut do Denního Socioterapeutického Sanatoria pro lidi s psychotickým onemocněním (DSS) při Pražské psychiatrické klinice. Spolu s ostatními jsem zde rozvíjel různé typy psychoterapie pro psychotické pacienty. Postupně se moje pozornost přesunula k prevenci psychiatrické hospitalizace a možnosti využití krizové intervence- potenciálu okamžité pomoci lidem, kteří se dostanou do krize. Výsledkem bylo založení krizového centra RIAPS v roce 1991, kde jsem byl první čtyři roky ředitelem. Jednou z důležitých zkušeností, která mohla být realizována díky lůžkovému oddělení RIAPSU, bylo rozpoznání efektivity krátkodobých hospitalizací u lidí procházejících psychospirituální krizí /PK/. Po odchodu z RIAPSU v r. 1998 pracuji jako psychoterapeut v soukromé praxi.

Na začátku 80 let jsem absolvoval v Německu 3 letý výcvik v Ericksonovské hypnoterapii. V roce 1987 jsem vstoupil do výcviku v holotropním dýchání, který jsem ukončil certifikací v r. 1992. V průběhu let 1994 až 1998 jsem procházel ve Švýcarsku výcvikem v PBSP /Pesso Boyden Psychomotorická Psychoterapie/. Od ukončení výcviku je pro mne tento přístup důležitým nástrojem a procházím dalším sebezkušenostním pokračováním v tomto terapeutickém systému.

Od roku 1995 jsme s mojí manželkou Zorou Vančurovou absolvovali a následně organizovali a později jsem vedl nebo jsme se společně podíleli na vedení skupin „studujících rozšířený stav vědomí“, jejichž součástí byl také vision quest, sweatlodge, holotropní dýchání, půst, edukace o psychospirituální krizi atd.

Můj zájem o rozšířené stavy vědomí a cest, které k těmto stavům vedou, mě vedl k tématu psychospirituální krize a k založení sdružení DIABASIS v roce 2003. V této organizaci zastávám funkci předsedy a pracuji zde jako psychoterapeut a intervizor.

Jsem odpovědný za projekt práce pro studenty FFUK, kterým poskytuje naše organizace po 6 let výběrovou přednášku na téma Úvod do transpersonálního myšlení. Dalším projektem je spolupráce s psychiatrickou léčebnou v Bohnicích a zprostředkování pomoci hospitalizovaným lidem, u nichž je rozpoznán soubor příznaků psychospiritální krize.

Přibližně 14 let učím o tématu PK v organizacích jako je např. Remedium, Linka důvěry, Linka bezpečí. O tématu PK jsem přednášel také na konferencích, např. na Psychosomatické konferenci v Liberci v roce 2011 a 2012. Opakovaně téma prezentuji také na konferencích na Ondřejově, nebo pro katedru psychologie FFUK pro Masarykovu universitu v Brně, na Transpersonální konferenci v Praze, na „Beyond psychedelic“ a jinde.